Děvičky a Sirotčí hrádek: Po stopách dávných osídlení na Pálavě

Také vás lákají všechny ty tajuplné hrady ukrývající svou minulost? Uprostřed rovné pálavské krajiny ční k nebi hned několik vrcholů, jichž naši předci využili jako praktický bod pro bydlení, obranu a dohled nad krajem. Pojďme se vydat po jejich stopách a nahlédnout do krajiny trochu jinýma očima.

Trasa: Horní Věstonice – hrad Děvičky – Děvín – Klentnice – Sirotčí hrádek – Stolová hora – Klentnice – Horní Věstonice (viz mapa)
Vzdálenost: 14,7km
Typ: Turistika
Čas: 5-6h
Terén: lehké kopečky (viz převýšení)
Cesta: z velké části lesní pěšina, okrajově dědina/cesta

Trasa po hřebeni Pavlovských vrchů, zdroj: Mapy.cz Převýšení: Trasa po hřebeni Pavlovských vrchů, zdroj: Mapy.cz

Rozhodli jsme se nejen zažít Pálavu na kole, ale také se projít přímo po Pavlovských vrších pěšky. Plán na příjemnou půldenní procházku, která nabízí výhledy do kraje, neboť se nacházíte na nejvyšším bode široko daleko.

Zdejší krajina na mne opravdu zapůsobila. Jsem zvyklá chodit po Beskydech, které mají díky vyšší nadmořské výšce zcela odlišný ráz. CHKO Pálava si pro nás připravila listnaté svěží lesy a neobyčejné pohledy na vápencové skály prodírající se ze země. Vždyť také díky nim mají zdejší vína lehce odlišnou chuť. Jak se postupem času ocitnete ze zdejších lesů na nádherných loukách, jistě vás potěší jejich druhová rozmanitost a pestrobarevnost.

Život na Pavlovských vrších

Mimochodem CHKO Pálava je co do rozlohy nejmenší chráněnou krajinnou oblastí v ČR, ale poměrově k rozloze nabízí nejvíce jedinečné fauny a flóry na tak malém území na rozdíl od ostatních chráněných krajinných oblastí. CHKO Pálava je zapsána také na seznam UNESCO a je zde vyhlášená ptačí oblast. Tak zkuste se na chvíli zastavit a zaposlouchat se do toho jedinečného zpěvu. A neletěl to nad vámi právě orel mořský, náš největší dravec, jehož několik desítek kusů žije právě u vodní nádrže Nové mlýny?

Nás zde také potěšil největší evropský brouk – roháč obecný, známý především díky svým velkým kusadlům. U tohoto hmyzu je znatelný pohlavní dimorfismus, tedy velká kusadla mají pouze samci a samotný název tohoto druhu objasňuje, k čemu je používají. Jsou to totiž takové broučí parohy, s kterými samci mezi sebou soupeří o samičky. Nám se dokonce povedlo vidět tohoto brouka v letu (poznali jsme jej právě díky velkým kusadlům) a musím naznat, že to opravdu není zrovna šikovný letec, kroužil kolem střídavě do vše stran, narážel do větví, aby za chvíli letěl opačnou stranou a celkově si pro nás připravil zajímavý zážitek. Vypadal jako taková malá, zmatená vzducholoď, která se nechává unášet všude.

Opravdovou hmyzí zajímavostí pro tuto lokalitu (tedy alespoň pro mě), je kudlanka nábožná. Díky oteplování ji sice najdeme čím dál častěji severněji v republice, ale její nejčastější výskyt je právě tady na Jižní Moravě díky nejteplejšímu klimatu. Je to dravý hmyz charakteristický svými předními lupeživými končetinami, do kterých pevně sevřou potravu. Jsou nejčastěji zelené, takže jsou dobře kamuflované před většími predátory.

Ještě vás tak můžu vystrašit přítomností užovky hladké, ale pojďme rovnou nakouknout do tohoto jedinečného kousku přírody, kde se psala i špetka lidské historie. Pálava je totiž významným nalezištěm sídliště lovců mamutů z dob mladšího paleolitu, takže zde byly nalezeny i mamutí kly či známá soška Věstonické Venuše.

Pavlovské vrchy Roháč obecný

Vápencové skály, kam se podíváte

Větší část trasy vinoucí se podél vrcholů Pálava (462 m n.m.), Obora (483 m n.m.) a Děvičky (550 m n.m.) vede po naučné stezce Děvín, takže se skrze informační tabule plné informací, fotografií a dokreslujících ilustrací dozvíte spoustu zajímavostí o této lokalitě. My jsme vyrazili z dědiny Horní Věstonice vzhůru do kopce po drobné lesní pěšince, která nás zavedla až k prvním skalním stěnám Martinka a Obří kámen.

Zajímavostí je, že dříve zde byli horolezci vítáni, ale jelikož byla oblast zařazena do CHKO, ve které se lézt po skalách nesmí, byla tato činnost ukončena. Teprve v nedalekých dobách zde bylo na zkoušku povoleno lézt místnímu spolku, ale jaká je aktuální situace, to si budete muset zjistit. Každopádně nikde jsme nikoho zdolávat místní skály neviděli, takže odpověď je nasnadě.

Když nakouknete kousek z cesty mezi tyto dvě skalní stěny, naskytne se vám pohled na obrovský balvan mezi nimi zaklíněný, který dodnes nese název Velký špunt. Dříve se ulomil z Martinky a stále si hoví tam, kde po svém odpojení uvíznul.

Skalní stěny Martinka a Obří kámen Skalní stěny Martinka a Obří kámen s Velkým špuntem

Děvičky, dominanta Pavlovských vrchů

Dále nás cesta po zelené zavedla až ke zřícenině gotického hradu Děvičky známého také jako Dívčí hrady. Jedná se o hrad vystavěný ve 13. století pro ochranu zdejšího okolí. Zažil hned několik obléhání a obsazení, dokonce vypálení švédskými vojsky při tažení na Vídeň během třicetileté války. Ačkoliv se následně dočkal nejnutnějších oprav, přeci jen v 19. století chátrá. I přesto si uchovává svůj kouzelný ráz a svým návštěvníkům nabízí jedinečné výhledy do okolí a na vodní nádrž Nové mlýny.

Pokud byste se chtěli s dětmi zajít na zříceninu hradu podívat, ale preferujete kratší trasu, vydejte se z vesnice Pavlov po zelené trase dlouhé 1,5 km. Za zmínku také stojí tři skalní věže poeticky nazvané Tři panny. Výhled na ně si ovšem užijete spíše zpod kopců než-li odtud shora. To pak doporučuji výlet na kole kolem Pavlovských vrchů.

Cesta k zřícenině hradu Děvičky Zřícenina hradu Děvičky Zřícenina hradu Děvičky Zřícenina hradu Děvičky, výhled na Pavlov a vodní nádrž Nové Mlýny

Pokořte nejvyšší bod Děvín

Z hradu Děvičky nás cesta po červené zavedla až k nejvyššímu vrcholu zdejší oblasti, k Děvínu čnícímu se do výšky 550 m n.m. Cesta po červené k němu ale přímo nevede, a tak jsme si museli pohlídat drobnou odbočku na zelenou stezku. Pak už jen vzhůru do kamenitého terénu, kde mne trochu vyděsila ještěrka a jsme tam. Právě tady se nachází také Mikulovský televizní vysílač.

Pokud budete mít štěstí (nebo si to sami budete chtít vyzkoušet), právě kousek od vrcholu Děvín můžete spatřit paraglidisty, kteří zde mají své startovací místo. Musí to být parádní zážitek spatřit Pálavu pěkně z výšky jako pták.

Pavlovské vrchy a vápencové skály Vinohrady u Klentnice s Pavlovskými vrchy v pozadí

Záchytný bod Klentnice

Červená nás nakonec přes Děvín kolem vrcholu Pálava zavedla až do vinařské vesnice Klentnice. Průchod vinohrady vás jistě potěší a podpoří atmosféru zdejší krajiny.

Pokud si chcete trasu zkrátit, může být tohle váš odrazový bod pro cestu zpět, protože zde jezdí autobusy. Pokud naopak budete chtít vyrazit na výlet pouze na následující místa, je obec vhodná pro start (Sirotčí hrádek po zelené/žluté 600 m, Stolová hora po zelené/červené 800 m). Pro nás se Klentnice ovšem stala průchozím bodem, který jsme využili pro doplnění tekutin. Pokud totiž neodbočíte hned po červené k zřícenině hradu, ale projdete se vesnicí, narazíte na Coop. Výše ve vesnici se pak nachází zelená trasa, která vám též pomůže dostat se k dalším lokalitám.

Klentnice - kostel sv. Jiří Nad obcí Klentnice

Zřícenina Sirotčí hrádek

Dalším bodem na programu se stal Sirotčí hrádek, zřícenina gotického hradu, jehož vznik se datuje na přelom 13. a 14. století. Vyrostl na dvou vápencových skalách a když se dnes přes zábradlí z hradu podíváte na protější stranu, na skále stále můžete spatřit trochu zdiva, více se z druhé části hradu nedochovalo. Dále můžete před tímto malým hrádkem obdivovat dochovanou cisternu na vodu.

K hradu a jeho tajemnému názvu se vyjadřuje hned několik pověstí, pravdou ovšem je, že název dostal po svém majiteli, rytíři Siegfriedu Waisovi (die Waise je v němčině sirotek). Po vymření rodu Waisů hrad střídal majitele, kteří o něj očividně nejevili patřičný zájem, neboť již v 16. století se stává zpustlým.

Zřícenina hradu Sirotčí hrádek Zřícenina hradu Sirotčí hrádek

Po stopách dávných kultur na Stolové hoře

Po červené se pak dostaneme na Stolovou horu (459 m n.m.), jejíž jméno netřeba vysvětlovat, to se objasní samo, jak se na tuto rovnou výškovou plošinu dostanete. Pokud dorazíte na její jižní okraj, otevře se vám výhled na Mikulov, kam si můžete také výlet prodloužit, my se ale vrátili zpět směrem na Dolní Věstonice, kdy ze severního okraje Stolové hory máte nádherný výhled nejen na nedaleký Sirotčí hrádek, ale také Děvín či Děvičky. Můžete si tak prohlédnout ten pěkný kousek cesty, který máte již za sebou.

Rozhodně stojí za zmínku také bývalé hradiště z mladší doby bronzové, které dnes připomíná jen mírně zvlněný terén odhalující dřívější opevnění hradiště. Bohužel v době, kdy jsme dorazili na vrchol my, byla tráva a luční květiny poměrně vysoké a nedalo se nic rozeznat.

Pod Stolovou horou se ukrývá také spousta jeskyň, ty jsou ale mimo turistické stezky. Pokud byste přeci jen některou z jeskyní chtěli zažít, zajeďte si do nedalekého Mikulova, kde je otevřena jeskyně Na Turoldu.

Modrásek na Stolové hoře Sirotčí hrádek, Děvín a Děvičky

Jako poutníci za dávných časů

A teď po červené a následně po modré hurá na konec své cesty. Ale ještě to rozhodně není všechno. Opět se projdeme vesnicí Klentnice a dále jejich vinohrady, načež nás čeká poslední část cesty. V tomto úseku dříve stávala také kaple zasvěcená sv. Antonínovi a naleznete ji mimo značenou trasu. Upozorní vás na ni ovšem informační tabule. A co je rozhodně nejzajímavější je historie této dříve jistě nádherné stavby.

Psalo se 17. století, kdy zdejší země začala po třicetileté válce opět vzkvétat. Díky velké úrodě vína v roce 1650 byla sedláky z Klentnice a (dnes zatopeného) Mušova vystavena kaple sv. Antonína pro všechny poutníky v kraji. Jenže o dalších sto let později byly poutě zakázány a v Klentnici postaven kostel. Kaple se tak nakonec dočkala svého zrušení, byla zkonfiskována církví a prodána v dražbě na stavební materiál. Dnes tak ze stavby, kterou si občané financovali sami, můžete vidět poslední kousek zdi, který zůstal připomínkou této neblahé minulosti.

A to je konec výletu, pak už jen poslední pohledy na Martinku a Obří kámen, se kterou se rozloučíme, než náš cesta zavede zpět do Dolních Věstonic.

Všudypřítomné kapličky Zřícenina kaple Sv. Antonína

Že máte objevování kraje pěšky už dost? Projeďte se kolem Pavlovských vrchů na kole, protože tahle vinařská stezka vám dodá na zdejší kraj opět nový pohled. No kdo by se nechtěl projet obklopen vinnou révou? A pokud hledáte další trasy pro svůj bicykl, pojeďte prozkoumat Lednicko-valtický areál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *