Poznejte krásy vysokohorské pastevecké vísky Gruň

Když nás podzim vyhání z hradů a zamků, proč se nepustit do prozkoumávání přírody, která nezavírá nikdy? Osadu Gruň v Beskydech jsme měli vyhlídnutou už nějakou dobu. Poprvé nás kousek od našeho cíle vyhnal déšť a museli jsme se vydat na zpět. Zato podruhé nám počasí přálo a my jsme si tak mohli užít nádherná panoramata z horského hřebenu, kde se dříve pásly ovce.

Název osady, tedy Gruň, je ve valašském jazyce označení pro odlesněný horský hřeben pro účely pastvy pro ovce. A právě ovce se zde staly hlavní obživou pro zdejší pasáčky. Zajišťovaly jim mléko, vlnu i maso. Kvůli starosti o ovce a jejich pasení nebylo již času na obdělávání polí, a tak byli zdejší lidé zcela závislí na chovu ovcí. Ovce byly venku i v zimě, pásly se na tom, co zrovna bylo dostupné, protože zajišťovat přes léto seno nebyl čas.

Možná si říkáte, jak zdejší podmínky mohly ovce přežít, ale to se povedlo pouze jednomu druhu, valašské ovci nebo-li valašce, která byla odolná a po její srsti perfektně odtékala voda jako po drobné stříšce. Bohužel se tyto ovce začaly v nedaleké minulosti křížit s jinými plemeny, které už tak odolné pro zdejší podnebí nebyly. Odolná valaška, tak málem vymizela ze světa, ale naštěstí se podařilo nalézt čistokrevné kusy, které jsou zde dnes odchovávány a valašská ovce získala svoji vlastní plemennou knihu.

Překvapilo mne, že ačkoliv je zdejší krajina známá pasením ovcí, na zdejších loukách jsme při obou našich návštěvách viděli pást se spíše krávy a hledání ovcí byl tak jeden velký cíl. Pár jsme jich z dálky zahlédli, ale zda se jednalo o ono vzácné plemeno valašky, to těžko říct.

I tak si Gruň uchovává svoji nezaměnitelnou atmosféru horské pasácké vesničky, zdejší chatky vás okouzlí a doplní atmosféru. Co vás ale rozhodně osloví, bude také dřevěný kostelík v severském slohu, který zde stojí již od 19. století a předcházela mu kaple Panny Marie Pomocné. Dovnitř jsme se sice nedostali, ale prý se zde na zdi nachází četné kříže. Ty pocházejí z domů bývalé obce Staré Hamry, které musely ustoupit projektu vodní nádrže Šance a byly zatopeny.

V Gruni také naleznete jedno zastavení, kde se nachází stezka pro bosá chodidla. Je zde pěšinka s drobným měkkým travním porostem, kde si můžete vyzkoušet, jak tudy kdysi děti bosy chodily do školy. Po cestě se nachází také několik sekcí s různým materiálem jako jsou šišky, kameny či dřevo, ale nyní na podzim to nevypadalo udržovaně, tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat další rok, kdy se sem určitě vrátíme.

Překvapilo mne, jak nás opravdu počasí odměnilo za to, že jsme se vydali na Gruň znovu. Jsou odtud nádherné vyhlídky a to nejen na Travný a Lysou horu – mimochodem, využijte poslední příležitosti vydat se na vrchol Travný, protože se brzy uzavře. Ale hlavně odtud máte také rozhled až na Slovenskou stranou. A jelikož bylo bezoblačné jasné počasí, dohlédli jsme až na vrcholky zasněžených Tater.

Gruň jako takovou si oblíbil také básník Petr Bezruč, v jehož díle naleznete o tomto kouzelném místě zmínku. Právě po něm byla pojmenována třetí škola na Gruni – první z 19. století po nějaké době neměla dostatečnou kapacitu a druhá náhradní budova bohužel vyhořela.

Mimochodem ze Starých hamrů až po Bílý kříž se táhne naučná stezka, která se vine také přes Gruň, takže jistě nemálo naučných tabulí potkáte a přečtete si spoustu zajímavostí o zdejším kraji. Oceňuji také tabule, které při výhledech na okolní hory objasňují, na jaké vrcholy a pohoří se vlastně díváte. A právě tuto stezku můžete využít jako příležitost, jak si trasu prodloužit. Nás ale tlačil čas, takže jsme si prošli jen Gruň a po obědě jsme se vydali zpět domů, aby jsme přišli ještě před setměním.

Na Gruň po zelené z Visalají

Přes Gruň se táhnou zelená a žlutá turistická značka, kdy obě vás zavedou na autobusové zastávky ve Starých Hamrech na jedné straně. Pokud se vydáte opačným směrem, po žluté dorazíte až na Bílý Kříž, kdežto po zelené dorazíte na Visalaje, odkud jsme vyráželi i my. My jsme tedy vyšli až od chatové oblasti Morávka, přes rozcestí Plato, ale vy jednoduše můžete začít na Visalajích, kde jezdí autobus, případně se zde nachází placené parkoviště.

Trasa Visalaje – Gruň
Umístění: Moravskoslezské Beskydy
Vzdálenost: 6 km
Odhadovaná doba: cca 2h
Restaurace: ano, pouze na začátku a na konci trasy (Visalaje a Gruň)
Ubytování: ano, pouze na začátku a na konci trasy (Visalaje a Gruň)

Naše konečná byla v hotelu Charbulák, odkud jsme to otáčeli zpět. Dá se zde průměrně najíst, během naší návštěvy nabízeli borůvkové knedlíky, knedlo-vepřo-zelo a halušky. Zaujala mne také dýňová polévka, ale nakonec jsme zůstali jen u hlavního jídla a z terasy jsme obdivovali výhled na slovenské hory a kousek od terasy vytvářelo výbornou atmosféru stádo pasoucích se krav.

Celkově se jedná o spíše nenáročnou trasu přes lesní pěšiny nebo dvoustopé lesní cesty. V poslední části při napojení se na žlutou přechází trasa postupně na asfalt. Spíše než na auta je ale potřeba dávat pozor na kola, která zde sviští občas nepřiměřeně rychle. I přesto nedoporučuji cestu těm nejmenším nebo starší osobám. V jednom úseku se nachází delší prudší stoupání, kdy v jeho poslední krátké části jsem měla dojem, že stoupáme i do úhlu 45°, to nám pak velmi pomohl pozemní kořenový systém jako přírodní schodiště.

A kam dál v Beskydech poblíž Gruně? No tak samozřejmě na Lysou horu, nejvyšší vrchol tohoto pohoří a nebo na již zmiňovaný Travný. Obě tyto hory si můžete z Gruně krásně prohlédnout z dálky, tak proč se po nich i neprojít?

Článek byl napsán pro #najednotema s tématem Podzim. Pokud vás zajímají články na toto téma, podívejte se také na blogy od Lucky, Anny a Danny.

Soutěžím s Mall.cz