Lednicko-Valtický areál na kole: Těchto 13 míst si nenechte ujít!

Do Lednice se pravidelně vracím, je to podle mě to nejkouzelnější místo v České republice a tak není divu, když jsem se rozhodla Lednicko-Valtický areál prozkoumat trochu rozsáhleji, než pouze zámek Lednice, Janův hrad a Minaret. Tento prostor totiž snoubí zajímavou architekturu 19. století a neposkvrněnou přírodu s možností sledování rozmanitého vodního ptactva.

Naše pouť po Lednicko-valtickém areálu začala v malé vísce Bulhary, kde jsme zaparkovali a vytáhli naše nové dopravní prostředky pro dnešní den – kola. Tuto vesnici obtéká řeka Dyje, podél jejíhož toku hned vyrazíme. Je to mohutný říční tok, který se po 235 km vlévá do řeky Moravy na trojmezí Česka, Slovenska a Rakouska. V lužních lesích vznikajících kolem jejího toku naleznete spoustu množství ptáků, mezi dravci to jsou například luňák, ostříž či včelojed. Nás u malé vodní elektrárny Bulhary přivítala vzácná volavka stříbřitá, ale doprovázet vás tu budou i další běžnější druhy ptactva jako je třeba racek.

Když jsme opustili krásné zelené pásmo obklopující řeku Dyji, vjeli jsme do vesnice Nejdek. Zde nás překvapila nádherná stavba, barokní mlýn stojící na Zámecké Dyji, uměle vytvořeném toku z Dyje tekoucím dále přes zámecký park Lednice (odtud jeho název). Vodní mlýn ovšem můžete pozorovat jen tak zpovzdálí, neboť se jedná o soukromý pozemek, tudíž veřejnosti nepřístupný. Následovala cesta přes pole a louky, která měla překlenout tu dlouhou mezeru mezi Lednicko-Valtickým areálem a zelené oblasti kolem Dyje. Tohle je asi jediná pasáž včetně Valtic, kdy jezdíte na silnicích s provozem, ale nikterak zásadním.

Po cestě jsme dále na začátku Hlohovce minuli Hraniční zámeček, dnes sloužící jako restaurace a ubytování. Vznikl na počátku 19. století, původně zamýšlen jako dva hrady stojící symbolicky na hranici, nakonec ovšem díky zásahu Jana I. Lichtenštejna se z něj stala nádherná klasicistní stavba stojící na tehdejší hranici Moravy a Rakouska, kterou symbolizoval potůček tekoucí od sochy nymfy. Jan I. bude v tomto článku ještě hodněkrát zmíněn, neboť patřil k mocnému moravskému rodu Lichtenštejnů a byl to právě on, kdo stál za realizací většiny staveb, které se v Lednicko-Valtickém areálu a jeho okolí nacházejí. I přesto to nebyl žádný zhýčkaný šlechtic, jako 22letý mladík nastoupil do armády a propracoval se až na vrchního velitele jezdectva. Čelil také samotnému Napoleonovi, kterému se postavil v bitvě u Slavkova.

Trasa na naší cestě záměrně vedla skrze historické centrum města Valtice, kde vás na první pohled ohromí nádherná barokní stavba mohutného kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kousek od něj se ční k obloze Mariánský sloup připomínající morové epidemie v 17. století. Pozornost si jistě zaslouží také novorenesanční radnice a průchod přes cestu naproti ní vás zavede přímo na zámek Valtice. Jeho historie sahá až do 12. století, kdy zde stávala gotická tvrz, postupně přestavovaná v opevněný hrad a následně zámek vzkvétající do jeho dnešní barokní podoby, jenž se stal sídlem rodu Lichtenštejnů. K zámku patří také rozsáhlý park s řadou rekonstruovaných dobových objektů a půvabná bylinková zahrádka.

Z Valtic nás čekal ten největší kopec na naší cestě, protože teprve za ním se zbývající část trasy pohybuje po rovině. Ačkoliv je to zajížďka, i přesto jsme se neohroženě s koly drali k vrcholu Chrastiny (292 m n.m.), pod nímž se nachází Kolonáda na Reistně. Ta poprvé spatřila světlo světa v 19. století díky peru architekta Josepha Hardtmutha – pokud je vám jeho jméno povědomé, tak tušíte správně, neboť právě on je zakladatelem firmy na kreslířské potřeby Koh-i-noor Hardtmuth. Kolonádu nechal vybudovat Jan I. Lichtenštejn jako památku zesnulým bratrům a otcovi, což připomínají i nápisy na stavbě samotné. Celá stavba se nese v duchu antiky dodávající zdejší krajině naprosto odlišný ráz.

A i další stavba nese podobný charakter a vznikla z pera stejného architekta. Rendez-vous či jinak nazývaný Dianin chrám připomíná svým vzhledem vítězný oblouk. Své jméno získal po římské bohyni Dianě, patronce lovu a právě odtud často vyrážely lovecké výpravy. Ale to už se nacházíme kus za Valticemi a zeleň nás doslova pohlcuje. V okolí se nachází spousta starých stromů, ať již vzrostlých nebo na padlých na zemi. Jejich služba ovšem neskončila a dále slouží jako domov mnoha drobným obyvatelům, třeba silně ohroženému tesaříku obrovskému.

Teď ale trochu odkročíme od antiky, protože na příjemné cestě lesem a vyasfaltovanými stezkami, na kterých vám často zkříží cestu roháč obecný, nás čeká další zastávka, kaple sv. Huberta. Sv. Hubert je další z patronů lovců a myslivců a tato nepříliš skromná kaple nabývá gotických tvarů, pro které je typický lomený oblouk či věžičky. Jedná se o nejmladší stavbu v Lednicko-Valtickém areálu.

Dalším bodem na programu se stal chrám Tři Grácie či jinak chrám Tří Grácií. Aniž byste jej kdy viděli, jistě podle názvu stavbu snadno identifikujete. Její dominantou je půlkruhová kolonáda s krásnými iónskými sloupy, před níž stojí sousoší tří nahých svůdných žen. Tyto ženy jsou právě zmiňované Grácie, dle řecké mytologie dcery boha Dia, které oslavují krásu těla. U chrámu tří Grácií se můžete zastavit na drobné občerstvení.

Pomalu se přibližujeme k Lednickým rybníkům, nedaleko nichž stojí stavba, která na první pohled působí neudržovaně a v notně poškozeném stavu. Na druhé pohled ale jistě zachytíte stéblo kouzla její bývalé krásy. Onou stavbou je Nový dvůr, empírový statek, který sloužil pro chov ovcí a krav, později dokonce pro chov anglických plnokrevníků, kteří se dočkali své slávy i na Velké pardubické. Bohužel za aktuální stav tohoto místa může komunistická vláda, která jej využila pro potravinářskou výrobu a do stavby investovala pouze to nejnutnější pro běžnou údržbu. Její dřívější doby lesku tak dnes připomínají jen koně pasoucí se v sousedící ohradě.

Jelikož jsme si pro náš výlet na kole vybrali příhodné období dešťů (ten den nám zrovna nepršelo), na lesní cestě k drobnému zámečku nás čekala parádní terénní průprava bahnitými úseky. Ještě že jsme byli dostatečně vybaveni, ale odměna stála za to. Apollonův chrám jsem nenavštívila prvně, vždyť do Lednice se s pravidelností vracím, neboť je to moje srdcová záležitost. Když se vyšplháte k této stavbě, před vámi se rozprostře hladina zdejších rybníků. Vždy zde mám pocit, že jsem někde u moře, vzduch příjemně voní, místo obklopují borovice a cvrčci cvrkají. Antická stavba zasvěcená římskému bohu slunce ještě umocňuje tento dojem. V minulosti vystřídala jinou stavbu, nedaleko zaniklý Chrám múz, ze kterého byla převezena díla do této nové budovy. Pokud máte čas a nějakou korunu navíc, využijte zpoplatněné vyhlídky ze střechy Apollonova chrámu, je odtud nádherný rozhled do krajiny.

Teď se chvíli budeme potulovat kolem Lednických rybníků, které nabízí přehlídku zdejšího vodního ptactva. Pamatuji si, že při jedné z předchozích návštěv zde byl houf labutí. Tentokrát jsem se potkala s druhem volavky, kterou jsem doposud nespatřila a ten den jsem měla štěstí dokonce dvojnásobné. Kvakoš noční nám na první pohled připomněl spíše tučňáka svým netradičním tvarem těla, ale tak jako jiné volavky stál nehnutě nad hladinou a číhal na kořist. Je rozšířen celosvětově, ovšem u nás hnízdí přibližně 300-400 párů a odlétá na zimu směr Afrika.

To už jsme se ovšem blížili k Rybničnímu zámečku, klasicistní žlutozelené stavbě z počátku 19. století, která byla už za dob knížete Jana II. z Lichtenštejna darována školám pro přírodovědný výzkum zdejších rybníků a jejich bohaté fauny a flóry. Aktuálně budova patří Mendelově univerzitě v Brně, ale i přesto bývá zpřístupněna veřejnosti, a to formou ubytování nebo pro turisty a jejich prohlídky pak při dvou speciálních příležitostech – Velikonočních a Vánočních svátcích.

A naši pouť na kole zakončilo místo nejkrásnější, zámek Lednice. Jeho historie se táhne až do 13. století, kdy zde stála gotická tvrz. Je to ale právě rod Lichtenštejnů, který po bitvě na Bílé hoře zbohatl a mohl si tak dovolit zbořit tvrz, jejíž místo vystřídal nádherný nově zbudovaný renesanční zámek Lednice. Nynější podoba zámku pochází z poloviny 19. století, kdy byl přebudován na reprezentační letní sídlo s nádechem anglické gotiky. Pokud máte čas se zde zastavit, jistě doporučuji 1. prohlídkový okruh, kde si můžete projít reprezentačními sály a určitě budete okouzleni stejně jako já. Dále k zámku přiléhají rozsáhlá anglická zahrada i francouzský park obsahující zajímavé architektonické prvky jako je Maurská vodárna, akvadukt či Minaret.

Tohle bylo poslední místo na našem seznamu a teď se jen vydat příjemnými stezkami ve stínu stromů směr k Dyji a k vesnici Bulhary.

Před rokem jsem byla v Lednici pro změnu jeden den pěšky a jeden den ve společnosti psa – tihle chlupatí parťáci jsou v areálu zámeckého parku vítáni. Je tam spousta dalších možností k prozkoumání, které se do tohoto článku nedostaly, protože zámek Lednice a přiléhající zámecký park je opravdu rozsáhlý, takže neváhejte si vynahradit čas i na tuto část Lednicko-Valtického areálu.