O víkendu proběhla v Hukvaldech připomínka historické události velkolepou šermířskou akcí

Hrad Hukvaldy jsme si opravdu zamilovali. Ačkoliv je to druhá největší zřícení hradu na Moravě, přesto na nás působí takový vřelým domáckým dojmem a rádi se na zdejší tématické akce vracíme, nemohlo nám tedy ani uniknout Obléhání nedobytné pevnosti hradu Hukvaldy.

Akce se již třetím rokem konala o tomto víkendu s opakování hlavního programu, tedy obléháním hradu jak v sobotu, tak v neděli. Právě kvůli krásnému počasí v sobotu jsme raději vsadili na návštěvu v neděli, kdy by na hradě mohlo být méně lidí.

A z počátku nám i to samotné počasí přálo a nejen ono. Během procházky Hukvaldskou oborou, ve které se na kopci hrad nachází, jsme měli možnost zahlédnout nedaleko asfaltované turistické cesty k hradu stádo daňků volně se pasoucích na louce, což byl opravdu jedinečný zážitek. Ačkoliv to byl náš zatím jediný střet se zdejší zvěří, naleznete tu daleko více druhů. Z větších zvířat jsou to mufloni a divoká prasata, ale převažuje zde také rozmanitá skupina brouků, kterým se podmínky ve zdejší oboře velmi líbí, především ve starém bukovém porostu.

My jsme ale dál pádili k hradu, kde jsme se již těšili na připravovaný program. Už u brány nás vítal cinkot kovářova kladiva, který zrovna pracoval na novém výtvoru. V areálu se nacházelo také velké množství dobrého jídla a pití od těch klasických jako je párek v rohlíku, klobása a kukuřice, až po ty více dobovější, jako byla třeba domácí chlebová placka s česnekem.

My jen zakoupili pití a už jsme utíkali do hradní motty, kde se odehrávalo vystoupení skupiny Memento Mori, která humorným způsobem zahrála příběh o dobývání Brna Švédy. Švédové si totiž tenkrát řekli, že pokud neodbudou Brno do poledního zvonění, odtáhnou pryč. V Brně se to ovšem dozvěděli, a tak chytře zazvonili o hodinu dříve, aby se vyhnuli nejhoršímu a ona tato lest zafungovala.

Poseděli jsme také na šermířskou skupinu Markýz ze Strakonic, kteří se rozhodli udělat menší ukázku střelných zbraní. Ke slovu se dostaly jako první střelné píšťaly, které byly později zkomoleny do dnešního slova „pistole“. Předvedli také střelbu mušketýrů z mušket a vlastně tak divákům ukázali, proč taková 30. letá válka trvala tak dlouho, protože než mušketýr nabil zbraň, trvalo mu to hezky dlouho. Jinak věděli jste, že ty krásné zdobné klobouky neměli pro parádu, ale z ochranného důvodu? Když stříleli, odvrátili hlavu dozadu a klobou zajistil, aby je vymrštěný střelný prach nezasáhl do obličeje

Po menším občerstvením jsme ale už museli hledat to správné místo na hlavní program. Moc jsme to nevychytali, protože horní část scény nám zakrývala rostlá lípa, ale přesto jsme viděli nejpodstatnější část nádvoří, kde se střet o hrad Hukvaldy odehrával. Jednalo se o rekonstrukci dobývání hradu Hukvaldy během 30. leté války. Vše bylo doplněnou výbornou hudbou a hlavně mluveným komentářem, který nás všemi stěžejními událostmi provedl. Nejdůležitější ovšem na tom bylo, v jakém rozsahu se bitva odehrávala, účastnilo se jí totiž šest šermířských skupin, kdy každá sehrála svoji důležitou roli.

Samotná bitva se odehrála uvnitř hradeb na vetším hradním nádvoří, kde jsme se po necelou hodinu mohli těšit nejen z šermířských soubojů, ale také přestřelek z pistolí. Celou bitvu zpestřovala účast nemála přenosných děl, jejichž střelba určitě pohnula svým hlukem s nejedním dospělým. Obzvláště jedno z děl mělo i řádný zpětný ráz a nebylo jistě nic lehkého jej ovládat. A kromě střetů jsme měli tak i názornou ukázku rychlosti nabíjení, práce řad a manipulaci se zbraněmi v prostoru.

Na chvilku se zastavte a pojďte nakouknout na ukázku z Obléhání nedobytné pevnosti 2019

Na hradě se tak představili šermířské skupiny Corporal, Allegros, Memento Mori, Markýz ze Strakonic, Cordiallo nebo Compagnia della Morte. My jsme se ovšem také velmi těšili na loutkové divadlo v podání studia Bez kliky. Na poslední akci jsme zhlédli konec představení a velmi nás bavilo. Tentokrát jsme si to ovšem nemohli vynahradit. Bohužel začalo pršet, loutkové divadlo se přesunulo do malého krytého hradního prostoru a my už jsme se tam nedostali kvůli velkému počtu návštěvníků. Tak snad nám to vyjde příště a konečně se na nějaké další jejich loutkové představení podíváme.

Ačkoliv nám bylo odpoledne takhle ukončeno deštěm, z proběhnuté akce jsme odcházeli nadšeni a po cestě zpět jsme ještě nakoukli do otevřeného kostela sv. Maxmiliána nacházejícího se hned pod oborou. Kostel je vevnitř nádherně barokně vybaven a svého času zde chodil na varhany hrát i Leoš Janáček. Cestu jsme zakončili u Langošky, nacházející se naproti parkoviště u zatáčky. Tady mají opravdu vynikající domácí langoše, kterými to tady tak nějak již tradičně zakončíme. A pak už nezbývalo než ujet před deštěm domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *