Hrad Rožmberk ukrývá nejznámější českou bílou paní
Hrad Rožmberk se ční na kopci v půvabné krajině jihočeských lesů, kde pod jeho okny řeka Vltava plyne do divokých meandrů a vytváří tak vlastně přirozený ochranný val. Již na první pohled vás zaujme, jak je hrad dlouhý. Jeho původně starší část výše na kopci dnes patří České poště, která zde v minulých letech provozovala rekreační středisko pro své zaměstnance, a tak se s průvodcem v této části dostanete jen ke staré věži Jakobínka. O to více jde rozeznat Dolní hrad pod správou státu, který jako bělostná perla vykukuje mezi stromovím.
Mnohokrát dobytý hrad Rožmberk
Když se ponoříme hlouběji do minulosti, objevíme první písemnou zmínku o hradu ve 13. století, kdy se zde rozprostíralo panství rodu Rožmberků. Vždyť také po nich získal hrad své jedinečné jméno.
Původně se jednalo o dva oddělené hrady – Dolní a Horní hrad, které postupem let změnily své vzezření. Tyto dva hrady byly spojeny až teprve ve století 15. pod vlivem husitských válek, které zdejší panství stály mnoho peněz. Tehdy hrad připadl do zástavy rodu z Walsee, který učinil toto zásadní rozhodnutí o spojení dvou doposud samostatných staveb.
Hrad ještě mnohokrát změnil své majitele jako zástavní položka, a také díky střetu zájmu byl dobýván a pleněn. Naštěstí v klidnějších dobách mu byla věnována patřičná péče, kdy Dolní hrad byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Horní hrad bohužel v témže století vyhořel a musel být stržen, na jeho původní rozloze tak dodnes můžete spatřit jen věž Jakobínku, zbylé budovy vyrostly až v 19. století.
Svou poslední změnu v následujících stoletích prodělal pod taktovkou rodu Buquoyů, kteří Rožmberk dobyli a následně jej dostali darem od císaře Ferdinanda II. Zámek byl přestavěn ve stylu novogotiky a využíván jako rodové muzeum díky vášnivým sběratelům rodu Buquoyů. Ačkoliv byl tedy hrad Rožmberk předávám z rukou jednoho rodu ke druhému, přesto přežil ve své úchvatné podobě až do dnešních dob, kdy podlehl v roce 1945 znárodňování a následně otevřel své brány veřejnosti.
Bílá paní Perchta
Právě během 15. století zde žila také Perchta z Rožmberka, která je dnes jednou ze známých bílých paní. Za svého života byla provdána za Jana Lichtenštejna, aby tímto svazkem usmířila oba rody a byla nucena přesídlit do Mikulova. Sňatek to byl veskrze nešťastný, nejspíše také díky tomu, že její manžel slibované věno nikdy neviděl. Ve svých dopisech domů si stěžovala, jak se k ní manžel nechová hezky. Ocitla se tak na panství bez lásky, všemi opuštěná a bez jediného groše v kapse. I přesto se tato silná žena nikdy nevzdala a dožila se úctyhodného věku 47 let, kdy svého manžela přežila a dále bojovala za udržení majetku.
Dodnes se údajně objevuje po bývalých rožmberských sídlech v bělostných šatech. Pokud toužíte po spatření její podoby, určitě by vám neměl uniknout obraz na hradě Rožmberk, kde je pod Perchtou vyobrazena tajemná šifra. Říká se, že až ji jednou někdo rozluští, Perchtu z nemilého prokletí vysvobodí.
Kdo je to bílá paní?
Pověsti o bílých paních jsou zapředeny nejen v českých zemích, dokonce se udává, že jejich původ pochází z Německa. I přesto je tento přízrak u nás po hradech plně rozšířen a dotváří tak kouzelnou atmosféru starých hradů. Bílá paní je totiž duch zemřelé ženy nejčastěji z vlivného rodu, jejíž osud skončil nešťastně. Od té doby putuje po jednom či více hradech svého panství a dohlíží na svůj rod, aby se mu nic nestalo. Zjeví-li se, varuje pak před nemilým událostmi.
Co vidět a nevidět na Rožmberku
Hra Rožmberk nabízí hned pět prohlídkových okruhů, které vás zavedou do reprezentačních místností, kde můžete vidět právě obraz zmiňované Perchty, přes soukromé pokoje, to vše v duchu rodu Buquoyů, kteří vnesli hradu jeho poslední podobu. Nesmím ani zapomenout jedinou možnost nakouknout do pozůstatků Horního hradu, tedy do jeho věže Jakobínky, ze které se rozhlédnete na malebné údolí vísky Rožmberk nad Vltavou, kdy zmiňovaná řeka se klikatí jako had pod hradními stěnami. Pro dospělé je pak připraveno muzeum hrdelního soudnictví a útrpného práva. Ovšem ani na děti se nezapomíná a je pro ně připraven krátký okruh.
Jelikož zámek ve své pozdější fázi nebyl zamýšlen jako šlechtické sídlo, nenaleznete zde tak žádné zámecké zahrady. I přesto panoramatické výhledy z hradního mostu do údolí jsou úchvatné. Pokud si chcete více užít zdejší krajiny, vydejte se po turistických a cyklistických stezkách dál od Rožmberka. Pokud vám ale stačí kratší procházka okolí, jistě nezapomeňte trochu prošmejdit vísku pod hradem. Můžete se kolem hradu Rožmberk vydat k viaduktům, přes most přes Vltavu ke gotickému kostelu z 15. století, který je dominantou levého břehu Vltavy. O kousek dál naleznete také vyhlídkové místo na hrad.
Důležité informace před návštěvou
Hrad Rožmberk
web | otevírací doba | vstupné
Doprava
Pokud se k hradu vydáte autem, parkovat můžete přes řeku na malém parkovišti za poplatek. Vzdálenostně je to k hradu asi 500 m. Problémem se ovšem může stát malá kapacita parkoviště. Tedy alespoň my jsme měli problém zaparkovat, ovšem v dané době probíhala na zámku také svatba.
Do Rožmberka míří také autobusová doprava, spoje např. z Českého Krumlova vás dostanou až na zastávku Rožmberk nad Vltavou – náměstí, kde se nachází i zmiňované parkoviště.
Parkování: Mapa
Strava
Jestliže budete na zámku vyčkávat na svoji prohlídku, můžete ve stánku se suvenýry zakoupit i drobné občerstvení. Nám se nanuky v letním horku celkem šikly. Pokud se chcete řádně najíst, pak se porozhlédněte po restaurací ve vísce pod hradem.
Když už navštívíte hrad Rožmberk, rozhodně si nenechejte ujít také nedaleký cisterciácký klášter Vyšší brod (6,5 km), o jehož založení se zasloužil právě rod Rožmberků. Krásné jihočeské lesy a louky s Vltavou ukrajující si svůj díl jako by vybízeli také k cyklistickým projížďkám kolem vodní nádrže Lipno II (15 km).
Na Rožmberku jsem ještě nebyla. Ale vypadá jako docela fajn hrad. Vlastně mě docela mrzí, že dnes už nikdo nestaví takové krásné a honosné stavby, jako kdysi. Ale dneska by to asi nešlo. Nejsou tu totiž žádní nevolníci, kteří by pracovali jen za stravu.
Tak to tě možná vyvedu z omylu, vím o jednom projektu ve Francii, kde odborníci i dobrovolníci pracují už mnoho let na vystavění hradu kompletně od základů za použití výhradně dobových technik 🙂