Vzhůru do oblak aneb jak jsem „pilotovala“ letadlo

Do některých věcí bych se nejspíše jen tak nepustila, protože občas jistě v každém z nás zahlodá takový ten červíček pochybností, jestli to zvládneme. Ovšem díky svým kamarádkám jsem měla možnost ochutnat netradiční zážitek. Jako dárek na rozlučce se svobodou mi totiž věnovaly možnost 30 minut pilotování malého letadla.

Kterak jsem domlouvala pilotování letadla

Já měla tento letecký dárek zařízený u Elmotex Air sídlící na Mošnovském letišti, ale věřím, že když se porozhlédnete ve svém okolí, jistě takových příležitostí naleznete všude dostatek. Pojďte ale nakouknout na můj zážitek.

Nejprve vše bylo nutné domluvit, což jsem si hezky u této firmy zadala online přes formulář – požadovanou délku letu, počet osob (to jsem měla udané na voucheru od kamarádek) a následně jsem si vybrala volný den a čas pro rezervaci. Kolik takové pilotování stojí, to opravdu netuším, nechtěla jsem být neslušná a takovou věc dohledávat, protože to byl dárek. Paní mne pak ještě kontaktovala telefonicky pro ujištění. Rezervaci jsem dělala 2 týdny předem a i tak to bylo vcelku přebrané a musela jsem si brát ve středu půl dne dovolené v práci, abych vše stihla.

U Mošnova je to nyní takové rozkopané, takže nás pozdrželo čekání v koloně na semaforu, ale nakonec jsme se dočkali. GPS nás tedy zavedla o uličku vedle, ale s šikovnou paní po telefonu jsme nakonec trefili ke správné společnosti. V rámci navštívení jejich firmy jsme měli parkování poblíž vchodu zdarma.

Už jsme na místě!

Pilot mne s mužem (mojí psychickou podporou) přivítal a ukázal nám celý hangár se spoustou jejich soukromých letadel, ať již menších nebo pro více cestujících. Také nás seznámil s letadlem Alto 912TG, se kterým jsem měla letět já. Prošli jsme se kolem něj, vysvětlil, jak vše funguje nebo třeba i takové drobnosti, jako že lítá na Natural 95 a dosahuje nejvyšší rychlosti 170km/h.

Venku se mezitím pěkně rozfoukalo, takže jsme museli posečkat, zda se situace vylepší. Nad námi se totiž objevila velká mračnová pokrývka a nebylo zrovna nejpěkněji na výlet letadlem. Nakonec se ovšem situace s větrem zlepšila a když jsem odkývala, že se nebojím turbulencí, tak jsme vyrazili na dráhu. Tedy nejprve jsme museli rozehřát motor před vzlétnutím, jak mi vysvětlil pilot, tohle není jak u auta a chvilku nás to pozdrželo u hangáru, ale následně jsme se pustili do neklidných mračnových výšek. Nakonec to s letadlem ani nijak moc nehoupalo a letělo se příjemně.

Vzhůru do oblak

Měli jsme na uších sluchátka s mikrofonem, ať se slyšíme, protože přeci jen letadlo vydává vcelku hluk. Dodatečně jsem dostala další menší várku instruktáže ohledně pilotování i ve vzduchu a je to poměrně zajímavé a jiné od auta. Jak pronesl můj pilot a instruktor, největším uměním letadla není s ním letět doprava, doleva, dolů či nahoru, ale nastavit řízení tak dobře, aby letadlo letělo rovně.

Co si budeme nalhávat, já jsem srábotka, tak jsem nakonec moc nepilotovala. V jednu chvíli můj pilot sundal ruce z kniplu a nechal to čistě na mě, ale já to prostě jen držela, ať letíme rovně, abych nás nepřizabila. Jsem v tomhle asi strašpytlík, protože i dělat autoškolu pro mě bylo hodně velkou výzvou s notnou dávkou opatrnosti. Takže jsem si nyní v letadle spíše užívala výhled a nechala pilota, ať mi ukáže krásná místa kolem Mošnova. Co jsem tak vyzvídala, jsou lidé tací, co se nechají raději provést po okolí a jiní zase nepustí knipl z ruky, ale řídí jej tak, jak jsou zvyklí např. z PC her, což není to samé a na letadlo se musí lehce, plynule.

Za 30 minut oblétnete kus kraje

Zaletěli jsme si tak ke Štramberku, kde se k výši tyčí Štramberská trúba, pozůstatek hradu. Dále přes Kopřivnici až na hrad Hukvaldy, který z výšky vypadá opravdu kouzelně. Beskydy lemující celé toto území byly doslova na dosah ruky, Lysá hora, Pustevny a Radhošť. Člověk si tak hned připomene, co všechno prošel a je nádhera to vidět z jiného úhlu pohledu. Nakonec jsme zamířili nad Ostravu a známá místa jako Dolní oblast Vítkovice, Nová radnice apod. Nad Porubu už jsme se nedostali, neboť se začalo zhoršovat počasí, a tak jsme za tu půlhodinku už mířili zpět na letiště. Po cestě jsem ještě obdivovala nádhernou vlnící se Dyji a rybníky táhnoucí se podél ní přes Polanku, Jistebník a další vesnice.

Moc se mi líbily pilotovi komentáře ke všem navštíveným místům, které jistě neznámého obohatí, ale já už mám Moravskoslezský kraj trochu v nohách, takže jsem spoustu věcí věděla a odtušila. Každopádně za sebe jsem byla překvapená, kolik jsme toho stihli obletět a parádně jsem si to užila.

~*-.-*~

Fotografií pro vás moc nemám, já si totiž jela především užívat ty výhledy a nikoliv fotit, tak snad mi to tentokrát odpustíte. Rozhodně ovšem doporučuji všem udělat si takový výlet z výšky, je to netradiční zážitek, který všichni milovníci cestování ocení. A i když si myslíte, že krajinu kolem sebe znáte a máte nachozenou, najednou vám to na ni změní úplně pohled. Z výšky je všechno takové jiné a kouzelné.